Druhů kalendářů je v dnešní době mnoho, a proto je dělíme do tří základních skupin. Lunární kalendáře - sledující pohyby měsíce. Solární kalendáře - sledující pohyby slunce. Lunisolární – sledují pohyby slunce i měsíce.Podle způsobu grafického sdělení se tak vizitky typologicky dělí na: • vizitky základní, • obrázkové vizitky, • dotekové vizitky, • parfémované (někdy též voňavé) vizitky, • vizitky se změnou.Kalendáře jsou důležitou součástí života obyvatel již od středověku.
Papírová vizitka má svůj standardní formát o velikosti 90 x 50 mm. Tento formát je důležitý zejména proto, aby lidé mohli s vizitkami efektivně manipulovat.Ručně psané papírové vizitky v Evropě zaznamenávají dynamický rozmach zejména od vzniku tzv. hanzovních měst, což byla obchodní a kupecká centra budovaná v pásmu od Německá až po Skandinávii a Rusko, ve kterých vznikají kupecké školy a kde se kupecké tržní informace sdělují adresně ve formě vizitek.Kalendář může být doplněn reklamním potiskem a stává se tak vhodným reklamním artiklem. Partner se na vaše logo a adresu dívá po celý rok.
První pryžová razítka byla na světě a v roce 1880 byly zakládány první továrny na výrobu pryžových razítek. První obrázková razítka se objevila v roce 1919 a zasloužil se o ně Němec Kurt Schwatting.Vlastní pracovní část razítek tvoří gumové nebo polymerové štočky, na kterých je (nejčastěji leptáním - tvrzením polymeru, nověji gravírováním do gumy) umístěn text či jiné grafické prvky, avšak zrcadlově oproti požadovanému otisku. Štoček je připevněn k tělu razítka tvořícímu rukojeť, která umožňuje pevné uchopení razítka sevřenou dlaní.Podle technologie tisku se razítka dělí na: * klasická, využívající externí polštářek a nejčastěji dřevěnou rukojeť, * samobarvicí, s vestavěným polštářkem a mechanizmem pro samočinné otáčení textové desky. V klidu je textová deska otočena tak, že se dotýká polštářku, čímž se na ni nanese razítková barva pro další otisk. Vyměnitelný polštářek je obvykle vícevrstvý pro lepší kvalitu otisku a je napuštěn nevysychající razítkovou barvou. Samobarvicí princip využívají i paginovací razítka (jednobarevná/vícebarevná), * předbarvená, jejichž textová deska je přímo napuštěna razítkovou barvou. Jejich slabinou je zejména nemožnost datového otisku a malá životnost, * elektronická, využívající například ink-jet technologii, * slepotisková (reléfní), kdy papír je mechanicky prolisován. Tento typ nejlépe nahrazuje původní pečeť. Složitost výroby a trojrozměrný otisk zaručují vyšší ochranu takového dokumentu proti padělání. Někdy je slepotisk kombinován s barevným otiskem.
Razítko je malé značkovací zařízení, vytvářející jednobarevné či vícebarevné otisky nebo plastické průtisky, i otisk takového zařízení. Razítko slouží jednak jako kancelářská pomůcka usnadňující vkládání opakujících se textů či obrázků nebo jiných grafických prvků do dokumentu, ale také ve funkci dřívějších pečetí k označení pravosti a autenticity listiny nebo k potvrzení a vyznačení úkonu, který je s otištěním razítka spojen. Nejčastěji se razítko otiskuje na papír. V přeneseném smyslu se termín užívá také pro digitální značku.Z hlediska nastavitelnosti obsahu otisku lze razítka dělit na: * razítka se statickým obsahem (text, obrázek, případně orámování), * razítka s proměnným ručně nastavitelným obsahem: typicky datové razítko (datumka) nebo číslovací razítko s oběžnými gumovými pásy, * razítka sestavitelná: štočky jednotlivých prvků (např. písmen) se vkládají do kolejniček po vzoru klasické tiskařské sazby. V České republice známé především z dětských písmenkových tiskárniček, * razítka kombinující statický a proměnný obsah, typicky poštovní razítko s proměnným datem a časem, * paginovací – k průběžnému mechanickému automatickému číslování (Pagina = stránka), * elektronická – malé digitální tiskárny, tisknou text, aktuální datum a čas, číslo…, * razítkovací stroje, např. frankotypy, označovací strojky, odbavovací strojky, pokladní nebo počítací stroje atd...Tradiční razítka měla dřevěnou rukojeť, nejčastěji z kvalitního dubového či smrkového dřeva, v současné době se častěji používají plasty, které jsou snadno omyvatelné v případné potřísnění razítkovací barvou, některá razítka mají i kovové tělo.Externími potřebami ke klasickému razítku jsou polštářek a razítková barva.
Jestliže do roku 1456 byly všechny vizitky zpravidla ručně psány, po tomto roce začíná lavinovitě se rozšiřovat jejich tisk na papír různými formami tisku (ofset, sítotisk, fototisk, hlubokotisk aj.), kdy se sdělení prezentuje v různých typech písma, barvách, grafiky, obrázcích a reliéfech.Papírová vizitka má svůj standardní formát o velikosti 90 x 50 mm. Tento formát je důležitý zejména proto, aby lidé mohli s vizitkami efektivně manipulovat.Vlastní pracovní část razítek tvoří gumové nebo polymerové štočky, na kterých je (nejčastěji leptáním - tvrzením polymeru, nověji gravírováním do gumy) umístěn text či jiné grafické prvky, avšak zrcadlově oproti požadovanému otisku. Štoček je připevněn k tělu razítka tvořícímu rukojeť, která umožňuje pevné uchopení razítka sevřenou dlaní.
Papírová vizitka má svůj standardní formát o velikosti 90 x 50 mm. Tento formát je důležitý zejména proto, aby lidé mohli s vizitkami efektivně manipulovat.Sdělení nebo různých jazykových mutací stejného sdělení. Dalším trendem je to, že vizitky jsou na delší straně perforované dvěma otvory tak, aby byly snadno umístitelné například do prezentací či přiloženy do šanonů. Standardní formát vizitky, gramáž papíru a nízký reliéf povrchu vizitky jsou tedy rysem formy papírové vizitky.edni z prvních, kteří vulkanizaci začali brzy používat, byli dentisté. Vulkanizované pryže používali k zhotovování otisků. K tomu si pořídili i speciální vulkanizér.
s využitím zdrojů: wikipedia.cz, www.adpress.cz a www.razitkapraha.cz